Neverbální komunikace část 1.

2

Neverbální komunikace patří k lidem již odjakživa. Někdo ji využívá často, někdo méně, ale mnoho lidí jí nevěnuje dostatek pozornosti. To je podle nás velká chyba, protože z neverbální komunikace lze vyčíst mnohem více, než si myslíme.

Neverbální komunikace je souhrn mimoslovních sdělení, která jsou vědomě nebo nevědomě předávána člověkem k jiné osobě nebo více lidem. Nejčastěji jí věnují pozornost vysocí manažeři, podnikatelé, politici či personální oddělení.

neverbalni1

Příkladem si můžeme vzít kandidáty na prezidenta v USA. Každý kandidát má tým, který mu radí, jaká gesta má použít, jak se u toho tvářit, či dokonce jak má stát, jen proto, aby při proslovech vypadal co nejvěrohodněji. Mnoho lidí i špatná gestikulace prozradila. Například Bill Clinton, který při proslovu k veřejnosti odmítal svůj poměr s Monikou Lewinskou. Jeho mluvený proslov říkal, že s ní nic neměl, jenže jeho proslov gesty značně vypovídal o opaku.

Co vše tedy patří do neverbální komunikace?

Do neverbální komunikace patří mimika obličeje, pohledy očí, co děláme s rukama neboli gestikulace, postoj těla, ale také jakou vzdálenost od druhých zaujímáme, jak se navzájem dotýkáme a další paraverbální projevy.

Mimika

facial

Začneme tedy mimikou. Mimika je spolu s gestikulací nejčastěji používanou součástí neverbální komunikace. Ať už vědomé či nevědomé. Samotná mimika je i snadno rozpoznatelná. Radost, smích, pláč či rozlobenost aj. to vše lze snadno vyčíst.

Nejdůležitějšími prvky mimiky jsou čelo, obočí a rty, a je důležité je pozorovat. Například pomocí rtů se můžeme usmát, a samotný úsměv nám hnedka může v mnoha situacích pomoci. Každý si určitě dokáže ne jednu situaci představit, kdy viděl nevrlého člověka, jak se něčeho domáhá a druhá osoba mu není ochotná pomáhat. Co se všeobecně doporučuje je napodobovat miminku osoby se kterou si povídáme. Důvod je prostý. Když budete nenápadně opakovat, co dělá druhá osoba, a to s mírným časovým odstupem, osoba s vámi bude nevědomky daleko raději jednat.

Mimikou se dá ale spousta věcí velmi snadno zkazit, stačí, když v nevhodnou chvíli použijeme nevhodný výraz a rázem může být po schůzce či po pohovoru.

Oční kontakt

eye

Oční kontakt s další osobou či publikem je také velmi důležitý. Pohledy očí vypovídají o naší sebedůvěře. Obecně platí, že bychom se měli do očí koukat při každé komunikaci posluchačům . Avšak délka pohledu by neměla být moc dlouhá. Dalo by se říci, že ten kdo vypráví by se měl koukat do očí kratší dobu, než-li ten kdo naslouchá. Pokud mluvíme k publiku, tak se také snažíme udržet oční kontakt. Pochopitelně je nemožné ho udržet se všemi posluchači naráz, proto nekoukáme pouze do jednoho místa či neděláme rychlé pohyby hlavou po celé místnosti. Během proslovu se snažíme koukat po celé místnosti plynulými pohyby.

Nejdůležitějším prvkem očního kontaktu jsou pochopitelně oči samotné. Oči nám dokáží prozradit mnohé. Od zájmu přes nervozitu až po lež. Můžeme jimi i naznačit nějaký pohyb či upozornit na nějakou věc. Například pohledy ke dveřím či na hodinky naznačují touhu ukončit rozhovor.

V dalším dílu Neverbální komunikace doprobereme zbytek neverbální komunikace jako např.: gestikulace či postoj těla. A ve třetím si ukážeme příklady z praxe, jak rozpoznáme samotné gesta a co vlastně znamenají.

2 KOMENTÁŘE

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here