Chování Oblečení

Jak uspět u pohovoru


 

Rád bych tady napsal pár vět o tom, jak být co nejúspěšnější při pohovoru. Probereme si tedy nejen co si vzít na sebe, ale také jak se vůbec celkově připravit.


Začátek

Nejdříve provedeme na sobě základní hygienu. Umyjeme se, vyčistíme zuby, ostříháme a vyčistíme nehty a učešeme se. A to nejdůležitější – oholíme se. Protože personalisté často dávají na první dojem, je důležité, abyste byli řádně upravení. Pochopitelně použijeme alespoň deodorant, ideálně však kolínskou či jiný parfém, ale nepřežeňte to s ním, abyste nebyli jak chodící parfumérie.

Oblečení

Na sebe si vezmeme nejlépe vycházkový anebo tmavý univerzální oblek. K němu nejčastěji kravatu a samozřejmě vyžehlenou košili. Snažte se dodržet stejnou barvu pásku a bot, ponožky by pak měli ladit s nohavicemi (zde je však možné trochu zaexperimentovat), rozlišit vzorek obleku a kravaty (proužkovaný oblek s proužkovanou kravatou není ideální řešení). Pokud máte kožené či klasické hodinky (ať už chytré či „hloupé“), tak si je určitě vezměte, protože mnoho personalistů se dívá i na takovéto „maličkosti“. Co si však nikdy k obleku neberte jsou hodinky sportovní.

interview3

Maličkosti hrají důležitou hru

Zjistěte si co nejvíce informací o firmě, kde se o místo ucházíte, a také o pozici, o kterou se ucházíte. Důležité je také to, jak se na internetu prezentujete. Ujistěte se, že nikde na internetu nebudou volně k dispozici fotografie, jak se válíte po 10 panácích vodky pod stolem. Neuškodí si také založit LinkedIn, zvláště pokud se ucházíte o pozici v zahraničí či v nějaké nadnárodní firmě. Na pohovor vždy choďte včas. Nejlépe 5 – 10 minut před samotným pohovorem, protože žádný zaměstnavatel nechce mít zaměstnance, kteří chodí pozdě do práce. Pokud s sebou berete tašku, vždy jí odkládejte vedle sebe na zem, nikoli na stůl či na židli vedle vás. Při vstupu do místnosti pohovoru se snažte chovat přirozeně (úsměv také neuškodí), nezapomeňte na pevný stisk ruky (který vám však musí nabídnout tazatel). Neuhýbejte pohledem, udržujte pevný oční kontakt. Mluvte pouze spisovnou češtinou, nedělejte žádné vtípky! Pokud máte žízeň, a personalisté vám nenalijí pití, tak nikdy o něj nežádejte, bude se to považovat za nevychovanost. Při rozhovoru rozhodně nic nežvýkejte, necucejte, nekousejte a s ničím si nehrajte. Na telefonu mějte vypnuté jak vyzvánění, tak vibrace.

Životopis a následující otázky

Měl byste být schopen vysvětlit všechny údaje ve vašem životopisu (ve kterém, prosím, nelžete), proto je důležité, abyste si ho pořádně prostudovali. Dále je vhodné si promyslet odpovědi na typické otázky:

„Proč byste měl právě vy dostat tuto pozici?“

„Jaké jsou vaše negativní stránky?“ – zde se snažte své negativní stránky proměnit do pozitivních (řekněte problém a poté vysvětlete, proč to problém vlastně není). Nemluvte však o dobrých věcech jako že jsou vaší slabinou. Skvělým příkladem třeba může být odpověď „Jsem líný, proto všechny věci udělám hned napoprvé perfektně, abych je pak nemusel dělat znovu jinak.“ Chcete-li použít nějakou mírnější variantu, můžete říct například „Mluvení před velkým počtem lidí.“ Pokud to není přímo vyžadováno prací, je to slabina, nad kterou každý tazatel mávne rukou, jelikož jí trpí velká spousta lidí. 

„Co byste chtěl dělat za X let?“

Na internetu naleznete mnoho otázek, které se často vyskytují u pohovorů. Proto je dobré si je prostudovat a snažit se na ně vhodně odpovědět. Některé otázky však vytušit nemůžete. Jednou mi například tazatel hned po začátku řekl: „Řekněte mi vtip.“ Z pohledu tazatele je to výborná otázka. Uchazeče o práci dokáže skvěle vyvést z míry a dokáže toho hodně povědět o povaze člověka. Když vám toto řekne kamarád, po chvíli přemýšlení na nějaký vtip přijdete. Jenže zde musíte přijít na vtip, který bude vhodný. Žádný černý humor, sex, rasismus. Zkuste si tedy před pohovorem nějaký vhodný vtip zapamatovat. I když je malá šance, že by se vám toto stalo, aspoň pojedete na rozhovor s úsměvem, když si na vtip vzpomenete.
V průběhu rozhovoru se rozhodně ptejte na vlastní otázky, nenechávejte to až nakonec. Udělejte z vašeho monologu dialog. Zeptejte se na pracovní dobu, na kancelář, s kým byste pracoval, jaké by byly vaše povinnosti… Vypoví to o vás, že o práci máte skutečný zájem a tazatel si vás začne při odpovídání těchto otázek představovat jako zaměstnance firmy. K tomu pak při finálnímu rozhodnutí také přihlédne.

Nikdy neházejte špínu na vašeho předchozího zaměstnavatele. Mluvte vždy pozitivně – místo „Nerad bych dělal X.“ řekněte „Radši bych dělal Y.“ Neskákejte do řeči, dávejte pozor. Na konci rozhovoru se také můžete tazatele zeptat co ho, pokud něco, na vašem resumé trápí. Většina z nich vám ráda odpoví. Jeden tazatel mi řekl, že ho trápí to, že bydlím příliš daleko. Otázka, na kterou v interview vůbec nepřišlo. Řekl jsem mu tedy, že pro mě není problém se přestěhovat. Je možné, že toto bylo rozhodující v rozhodnutí, jestli práci získám či ne.

A na závěr snad mohu doporučit: nikdy se na pohovoru zcela nesvlékejte. Leda že by tam byl černý kožený gauč.

 

interview2

 

Mohlo by se Vám také líbit

Žádné komentáře

Odpovědět