Rozvíjení emoční inteligence: Klíčové dovednosti pro zvládání životních výzev

Pamatujete si dobu IQ testů? Každá webová stránka nabízela jiný test na měření IQ a výsledky jste si dokonce mohli sdílet na sociálních sítích.
Tyto časy jsou ale pryč – IQ a technické znalosti už prostě nejsou dostačující.

V dnešním rychlém světě emoce a schopnost přizpůsobit se situacím i lidem definují úspěšného dospělého člověka.
Zdravá dávka emoční inteligence podporuje psychické zdraví, intimní vztahy a také vztahy v rodině, práci i přátelství.

Podle Daniela Golemana (amerického psychologa a autora, který v 90. letech popularizoval pojem „emoční inteligence“) je tento pojem postaven na pěti hlavních pilířích:

• sebereflexe
• seberegulace
• motivace
• empatie
• sociální dovednosti
• Emoční inteligence se ale neustále vyvíjí.
• Jak dospíváme a rosteme, děje se totéž i s našimi emocemi.

A na rozdíl od IQ je potřeba rozvíjet emoční inteligenci. O tom, jak ji posilovat a uplatňovat v běžném dni, si povíme v tomto článku.

Porozumění emoční inteligenci

Abychom byli schopni jednat s emoční inteligencí, musíme nejdříve porozumět, jak vlastně funguje.
I když je emoční inteligence založena na pěti různých pilířích, ve skutečnosti se točí kolem jediné hlavní věci – našich emocí.

Mít emoční inteligenci znamená umět rozpoznat, pochopit a zvládat své emoce – a také rozpoznat, porozumět a částečně ovlivnit emoce lidí kolem nás.

Daniel Goleman proslavil tento pojem v roce 1995 vydáním knihy „Emoční inteligence“, ale jeho první použití se objevilo už v roce 1990 mezi psychology Peterem Saloveyem a Johnem Mayerem.
Goleman se proslavil svou tehdy odvážnou myšlenkou, že emoční inteligence může být pro úspěch důležitější než IQ.

Mnoho odborníků tvrdí, že lidé s vyšší emoční inteligencí se lépe vyrovnávají se stresem, jejich vztahy jsou pevnější a jejich rozhodnutí vyváženější.
IQ je samozřejmě stále důležité – měří naše logické myšlení a schopnost analyzovat svět kolem nás.
Emoční inteligence nám však pomáhá chápat ostatní, rozvíjet emoční dovednosti a zlepšovat zvládání emocí v náročných nebo nečekaných situacích.

V každodenním životě existuje spousta příkladů, které ukazují, na jaké úrovni je naše emoční inteligence:

• Když nás někdo z něčeho obviní a my místo hádky reagujeme klidně a vyrovnaně.
• Když rodič reaguje na dítě s láskou a porozuměním místo křiku.
• Když vedoucí v práci dokáže motivovat tým, místo aby ho ponižoval.

Tyto běžné situace nám pomáhají rozvíjet sebereflexi a empatii – a dobrou zprávou je, že na tom můžeme pracovat a postupně se zlepšovat!

Rozvoj sebereflexe a seberegulace

Sebereflexe a seberegulace jsou dva pojmy, které jsou často nepochopené.

Sebereflexe – Rozumět sebereflexi znamená, že dokážeme rozpoznat své emoce a umíme je pojmenovat. Také musíme chápat, co je způsobilo a jak nám pomáhají při formulování rozhodnutí.

Seberegulace – Když rozumíme, jaký vliv mají na nás naše emoce, můžeme je začít kontrolovat.
Když si uvědomíme, co nás rozzlobilo a že se cítíme naštvaní, zastavíme se dřív, než začneme jednat z tohoto hněvu.
Uklidníme se a místo toho, aby emoce ovládaly nás, ovládneme je my a převezmeme kontrolu.

Ne vždy je jednoduché si uvědomit, co se v daném okamžiku děje.
Zde jsou tři tipy, které pomáhají rozvíjet emoční inteligenci a posilovat emoční dovednosti:

• Zpomalte – Dejte si pauzu, než řeknete další větu.
• Přemýšlejte – Nemluvte dřív, než si rozmyslíte, co chcete říct.
• Dýchejte – Zhluboka se nadechněte. Hluboké dýchání pomáhá zklidnit nervový systém a dává vám krátkou pauzu.

I když trénování práce s emocemi trvá, přínosy naší snahy můžeme vidět téměř okamžitě:

• Méně znamená více – Když mluvíme méně a jednáme klidněji, naše činy a slova jsou často vědomější.
• Lepší rozhodnutí
• Více důvěry od ostatních

Začátky bývají často nejtěžší.S budováním emoční inteligence je to podobné.Jakmile ale pochopíme, jak naše emoce fungují, jde to mnohem snadněji.

Síla empatie a komunikace

Empatie a komunikace jsou úzce spojené se sebereflexí.Když dokážeme porozumět tomu, co se děje v nás, a víme, jak si pomoci se svými emocemi, dokážeme pomoci i lidem kolem sebe.
Takže – co je vlastně empatie a co má společného s komunikací?

Empatie je porozumění emocím někoho jiného a sdílení těchto emocí na základě toho, jak se daný člověk cítí.
Například: stojím na vlakovém nástupišti a čekám na svůj vlak, když slyším, že vlak, který měl přijet na koleji naproti, byl zrušen. Vidím lidi kolem sebe, kteří na tento vlak čekali, a sleduji jejich reakce i to, jak se cítí. A v ten moment začnu jejich emoce sdílet – i když se mě to přímo netýká a můj vlak nebyl zrušen.

Rozdíl mezi empatií a sympatií je jednoduchý. Když jsme sympatičtí, cítíme s druhými z vnějšího pohledu. Když jsme empatičtí, dokážeme se vžít do jejich situace – prožíváme to, co prožívají oni. Umět být empatický znamená umět také komunikovat.

Když se mluví o komunikaci, většina lidí si představí rozhovor.Aby ale rozhovor fungoval, musí někdo i naslouchat. Připomeňme si, jak můžeme druhému ukázat, že opravdu aktivně posloucháme:

• Dáváme plnou pozornost a nedíváme se při tom do mobilu ani na televizi.
• Ukazujeme, že posloucháme, pomocí gest, aniž bychom přerušovali.
• Odpovídáme s laskavostí a porozuměním, abychom ukázali, že nám na druhém skutečně záleží.

Empatii lze cítit téměř všude a často nás může přepadnout nečekaně. Jedním z nejběžnějších míst, kde se empatie projevuje, jsou emocionálně nabitá prostředí:

• bary
• kasina
• noční kluby

Tato místa s sebou nesou různé pocity – a ty často nekončí s daným večerem nebo ránem.
Lidé si je odnášejí s sebou a později o nich píší recenze online. Jedním z takových příkladů je i PolskieKasyno recenzje kasyn, kde různí návštěvníci popisují své zkušenosti. Recenze jsou často jednou z posledních forem komunikace. A i když nejsou vždy konstruktivní, mnohé z nich přesně vystihují, co si lidé užili, co se jim na zážitku líbilo a co by se dalo zlepšit.

Motivace a odolnost – Jak zůstat silný pod tlakem

Nezáleží na tom, jak moc si myslíte, že jste emočně silní. Když jste pod tlakem stresu, vaše chování bude jiné, než když jste vyrovnaní. Pojďme si tedy vysvětlit, co se děje, když jsme ve stresu, a jak se můžeme rychleji uklidnit.

Abychom se vůbec dostali do stavu stresu, museli jsme mít nejprve nějakou motivaci jít dál. Motivace je hon za cílem, který jsme si vnitřně stanovili. Tento cíl může být cokoli a pro různé lidi znamená různé věci, například:

• Osobní růst
• Vzdělávání se
• Životní smysl
• Rodinné tradice

Někteří lidé si stanoví odměny, aby se za dosažení cíle mohli ocenit. Ale odměny nejsou nikdy hlavní motivací – jsou tu jen proto, aby nás povzbudily. Skutečná motivace přichází zevnitř. A když se nám cíl nepodaří dosáhnout, přichází zklamání.

Ale slyšeli jste někdy přísloví „Spadl jsem sedmkrát, vstal jsem osmkrát“? Po zklamání totiž přichází další emoce – odolnost. Odolnost je znakem, že jsme psychicky silní a dokážeme pokračovat dál i po pádu. A pokaždé, když se nám nepodaří dosáhnout cíle, naučíme se něco nového a náš emoční růst pokračuje.

Pády a zvedání nás učí:

• Schopnost se přizpůsobit
• Vidět věci z jiné perspektivy
• Myslet mimo zaběhlé vzorce
• (A to nejdůležitější) pokračovat dál

Ani motivace, ani neúspěch nejsou znakem selhání.

Naopak – všechny tyto pocity jsou důkazem odolnosti a motivace, silné emoční inteligence a toho, že se posouváme vpřed a lépe rozumíme své mysli.

Praktická cvičení pro rozvoj emoční inteligence

Nikdo se automaticky nenarodí s emoční inteligencí. Je to něco, co se postupně vyvíjí, a v určitém bodě na tom musíme začít pracovat sami. Často i malé změny, které uděláme, dokážou pomoci víc, než si myslíme. Zde je několik cvičení nebo změn, které můžete začít dělat už dnes:

• Deník emocí – Vyhraďte si denně alespoň 10 minut a napište si jednu silnou emoci, kterou jste ten den cítili, a co jí předcházelo.
• Aktivní naslouchání – Až se budete příště s někým bavit, věnujte rozhovoru stoprocentní pozornost.
• Každodenní vděčnost – Každý večer před spaním si vyjmenujte alespoň tři věci, které se vám ten den povedly nebo za které jste vděční.
• Vnímání řeči těla – Začněte si všímat, jak vaše tělo reaguje, jakým tónem mluvíte a jak to působí na ostatní lidi.
• Chvíle pro zpětnou vazbu – Zeptejte se těch, kterým důvěřujete, jak vnímají vaše chování, když jste ve stresu. A opravdu naslouchejte tomu, co vám řeknou, aniž byste se bránili.

Budování emoční inteligence je běh na dlouhou trať a součást dovedností osobního rozvoje, které nám pomáhají růst v každé oblasti života.
Začněte v malých dávkách a zkuste si užívat proces osobního rozvoje.

Nemůžeme ovlivnit všechno, co se v životě děje. Ale můžeme ovlivnit to, jak na to zareagujeme. A právě v tom spočívá skutečná síla emoční inteligence.