Kolik vlastně znáte českých módních blogerů? Jednoho, dva, tři, pět? Blogerů věnujících se pánské módě je u nás zkrátka pomálu. Jedním z nich je Lukáš Konopka, kterého můžete znát z blogu Na vlně stylu (AJ LAF FEŠN). A právě s ním bude dnešní rozhovor.
Lukáš Konopka (Na vlně stylu/AJ LAF FEŠN)
Zdravím, Lukáši. Většina našich čtenářů tě asi bude znát, mohl by ses tedy představit těm, kteří tě neznají?
Zdravím tě Adame a zdravím také všechny, co čtou tyto řádky. Pocházím z Orlové, což je takové roztomile pološílené městečko na Karvinsku. V Orlové jsem prožil dětské a teenagerské léta a zcela jiný život jsem pak začal vést v Opavě coby student Slezské univerzity oboru Archeologie, ze které jsem si nakonec vysloužil i magisterský titul. Opava to byla kultura, studentský život se vším, co k němu patří, ale zároveň zodpovědnost a práce na archeologických vykopávkách.
Letos mi táhne už na třicet a odjakživa se potýkám s tím problémem, že mě baví spousta věcí. Až moc. Problém tak nastává v tom, že den má jen 24 hodin a člověk nemůže dělat vše, co by chtěl a zároveň na plno a kvalitně.
Jezdil jsem přes 10 let BMX Flatland, který mi doslova změnil život. Jako teenager jsem si tehdy vytáhl zastrčené tričko zpod kalhot a začal žít tak trochu jinak. Na vysoké škole jsem začal skládat elektronickou hudbu a následně objel desítky koncertů. Na vysoké jsem se také pořádně ponořil do knížek, které jsou doteď mojí vášní, sem tam něco i napíšu.
Také mě baví kvalitní hudba, všelijaký sport, všelijaké kulturní vyžití od vernisáží po divadlo, kvalitní jídlo, které rád jím i vařím, rád se věnuji našemu psíkovi Charliemu a především pak své ženě. Je toho tolik, co se dá dělat a v čem se může člověk kreativně vyřádit, ale nelze dělat vše.
Poslední rok a půl nám přibylo do zálib také psaní našeho blogu. A nutno říci, že je to záliba obohacují. Samozřejmě ne po stránce finanční, ale té psychické. Do Prahy jsme vlastně přijeli především za prací. Je tomu už téměř pět let a celou dobu jsem v jedné firmě. Přes několik pozic jsem se v ní dostal k té nynější, což je team leader zákaznického teamu. Baví mě ten vývoj celé firmy. Začínali jsme ve 4 lidech, teď nás je přes 60 a tenhle růst je neuvěřitelně zajímavé sledovat a rád se na něm podílím. Člověk se tak dostane i k široké paletě pracovní náplně.
Jak ses k módě vlastně vůbec dostal?
Ono když se řekne archeolog, tak člověka asi nenapadne, že by se takový člověk mohl zajímat o módu, ale ono to také přišlo o něco později. Přesněji při studiu v polské Vratislavi. Ta byla na naše slezské poměry opravdovou metropolí a člověk se dostal mj. k úplně jiným konfekčním značkám. Tam to začalo a při přestěhování za prací do Prahy se to už jen pořádně rozjelo a šlo to hodně rychle, ráz na ráz.
Se založením blogu to dostalo úplně jiné rozměry. Ona móda samozřejmě není jen o tom formálním vzezření. V práci, i když jsem v managementu, tak u nás žádný dress code není vyžadován. A naopak, když se sem tam formálněji obleču, vzbudí to jen údiv. Dá se říci, že v nás obou hlubší zájem o módu probudilo i zaměstnání. Nestačí se jen oblékat, ale chce se to správně oblékat a s citem. Ona je jedna věc číst a druhá psát. Pokud člověk nejen čte, ale začne o módě i psát, tak ta nabytá moudrost je mnohem rychlejší a k nezaplacení. Začali jsme psát jako padawanové a do mistrů máme ještě hodně daleko. Učíme se doslova s každým článkem.
Blog Na vlně stylu (AJ LAF FEŠN) vznikl zhruba ve stejné době, co Two Gentlemen. Vytvořili jste nový koncept, který ukazuje jak pánskou, tak dámskou stranu života. Co vás k jeho založení vedlo?
Zhruba před rokem a půl se náš zájem o módu prohloubil. Bohužel ne všechny odpovědi jsme v českých internetových vodách dohledali a také nám přišlo, že je tady v blogosféře místo, které by bylo dobré vyplnit. Obratem jsme tak založili unisexově zaměřený blog s jen lehkou představou, jak to vlastně chceme dělat. Představa se pak více rýsovala s každým napsaným článkem, až jsme se z čistě módního zaměření transformovali na blog lifestylový.
Skočili jsme do toho po hlavě a mnohdy žasli nad tím, jak to vlastně v tom blogovém světě chodí. Jedním ze spouštěčů bylo také to, že jsme tehdy s mou přítelkyní, teď už mou ženou, hledali nějaký společný koníček. Chtěli jsme spolu založit electro popovou kapelu, ale to bylo dost časově náročné. No a pak jsme přišli na blog.
Úplně na začátku, když jsme tak k naší zvědavosti či potřebě hledali nějaké odpovědi, inspiraci, tak jsme si řekli, že by bylo dobré tyhle poznatky poslat i dál. Nechceme psát tím způsobem, že každé slovo je nutné vytesat do kamene. Chceme svými články motivovat, inspirovat a zvyšovat zájem o módu a vlastně celý životní styl jako takový. Máme rádi dobré kavárny, zajímavé události, dobré jídlo a zkrátka zajímavý život a třeba tak nějakým naším článkem dáme někomu tip na to kam si zajít, kde si co koupit či co dělat o víkendu.
Co považuješ za největší úspěch, jakého se ti podařilo s blogem dosáhnout?
Mohlo by se nabízet např. umístění v Top 10 blogů v anketě Bloger roku 2016, ale to je jen sladké ocenění naší práce. Největším úspěchem jsou naši čtenáři a nabytá moudrost. V začátcích nás vůbec nenapadlo, že denní čtenost blogu půjde někdy do stovek návštěv a že na sociálních sítích se dostaneme k takovému počtu fans, jaké máme.
Lidé se zajímají, a jelikož víme, jak je čas cenný, tak jsme rádi, že i kousek svého času věnují našemu blogu. Ukazuje nám to, že to asi neděláme úplně blbě, a že v tom máme pokračovat. Ona je to přeci jen naše čistě volnočasová záležitost. Snažíme se to dělat také časově rozumně, protože život je tam venku a ne za stolem počítače. A my ten život venku opravdu milujeme.
Dalším krásným přínosem, který přišel s blogem jsou lidé. Lajk by si řekl, že se v módě pohybují především lidé patetičtí, ale on je opak pravdou. Psaní blogu nám přineslo do života opravdu mnoho zajímavých lidí, umělců a dyzajnérů a v neposlední řadě také přátel. A to to děláme vlastně celkem chvilku. Těším se na to, co přinesou následující roky.
Sleduješ i ty sám nějaké módní blogy? Kde bereš inspiraci?
Když čas dovolí, sleduji snad všechny pánské české blogy, které se byť jen trochu dotýkají módy. Těch je bohužel tolik, že bychom je spočítali na prstech dvou rukou. Opačně je tomu v dámské blogosféře. Tam jich jsou stovky, ale pro mě opravdu zajímavých jen pár a právě ty sleduji také. Nemusím vždy s každým článkem úplně souhlasit, ale přečtu si ho i tak.
Pak je tu několik pánských zahraničních blogů, kde je úroveň příspěvků hodně vysoká. Nejsympatičtější mi je asi Matthew Zorpas. Má rád formálnější módu, ale zároveň se nebojí experimentovat či jít do hodně ležérnějších outfitů. A tak to má být a tak je to správně. Inspiraci máme všude kolem a nejlepší je se řídit svým citem. Ať si každý chodí v tom, v čem se cítí dobře. Blogy, stránky zabývající se módou a magazíny člověku jen pomohou jeho styl usměrnit či vybrousit.
Vadí ti nějaké chyby, kteří čeští muži v oblékání dělají? Dělal jsi i ty nějaké chyby, ze kterých ses poučil?
Samozřejmě jsem mnoho chyb dělal a stále dělám. Věřím, že jsem ještě u maturity měl špatně zapnuté sako. Z mnoha chyb jsem se poučil a z mnoha ještě poučím. Budu rád, když čtenář na našem blogu najde něco, co mu pomůže podobným situacím předcházet.
Právě špatně zapnuté sako mě irituje ze všeho nejvíce. Vždycky mě to na ulici pleskne do očí, a když vám v práci někdo takhle dorazí na schůzku, není to prostě dobrý. A když si člověk představí, že by se špatně zapnutým sakem mohl absolvovat i něco tak důležitého jako svou svatbu. To také není dobrý. Je to opravdový základ a je pak dobře, že existují weby jako Two Gentlemen a jemu podobné. Také tímto se povědomí o pánské módě a všelijakých pravidlech zvyšuje.
Klasikou je také délka rukávů, přičemž nejsem ten typ, co by řešil každý milimetr. Často však potkávám rukávy proklatě dlouhé, ramena úplně zbytečně široké a kalhoty předlouhé. Hranaté boty, polyesterové kravaty, sety kapesníčku a kravaty jsou už jen smutnou klasikou. Ponožky v sandálech teď také potkávám denně v tramvaji. Vidím to ale optimisticky a bude jen lépe a lépe. Dobu temna máme již za sebou.
Jak je na tom Česká republika v oblékání v porovnání s našimi sousedy?
Srovnávat se s Anglií, Francií či Itálií se samozřejmě stále nemůžeme a nevím, zdali někdy vůbec budeme moci. V rámci střední Evropy to není však vůbec zlé. Jsme úplně jinde, než jsme byli před dvaceti lety a za dalších dvacet budeme také jinde. Lidé se zajímají, čtou a inspirují.
Jako důležité vidím i to, aby odborné rady poskytovaly fundované osoby. Místy to tak bohužel není. Jako příklad můžu zmínit nedávnou příhodu ze známé a oblíbené konfekce ulice Na Příkopech. Oblékl jsem si na sebe sako ve dvou velikostech, a paní prodavačka mi řekla, že mi obojí pasuje parádně. A tohle je špatně, když člověk nedostane radu ani tam, kde je samozřejmostí. Hlavně prodat a vydělat. O to více si vážím projektů, vedené lidmi, kteří do toho opravdu vidí a své zkušenosti pak promítají také do kvality produktu a do zákaznického servisu.
Jak bys popsal svůj aktuální styl?
Nejspíše převažuje něco, co by se dalo popsat jako Smart casual. Mám rád kvalitní chinos a sáčka. Kdysi jsem byl i více kravatový, teď mě potkáte spíše bez. Sako bez kapesníčku v kapse saka si na sobě nedokážu představit.
Můj šatník ale není vůbec jen o saku, stejně rád si na sebe vezmu obyčejné triko s kulatým límečkem a džíny. Košil mám však na několik desítek. Jsem zastáncem jednobarevných a jednoduchých basic kousků. Velké nápisy a loga, tak na to mě neužije. V botníku mám kousky od pár stovek po několik tisíc. Rád totiž kombinuji kvalitní i dražší kousky s těmi levnějšími. Klidně tak bez výčitek svědomí zkombinuji luxusní kalhoty Pantaloni Torino se sakem ze sekáče za padesátikorunu. Pozor, takové sako vůbec nemusí být nekvalitní. Právě ze sekáče mám několik kousků z kvalitních materiálů, které stály původně dozajista pár tisíc.
Jaký je tvůj nejoblíbenější kousek, který máš v šatníku? Je něco, co by podle tebe měl mít v šatníku každý muž?
Z bot jsou to určitě oxfordky John Crocket v barvě tan. Co se týče košil, nejoblíbenější jsou všechny, které mám na míru. On když jednou člověk takhle začne, tak konfekční mu už bohužel nestačí. To určitě neznamená, že mám vše jen na míru, to právě naopak, ale v oblečení na míru se člověk zkrátka cítí nejlépe. Sedí to nejlépe a je to opravdu pohodlné.
Pánský šatník si snad člověk buduje celý život. Nejsem ale ten typ, že bych si kvůli saku odepřel kvalitně strávený víkend. Je to prioritách. Máme tady léto a mohu jen doporučit len či jeho kombinované varianty. Je to velmi příjemný materiál. Určitě by každý muž měl mít na několik padnoucích košil, pár padnoucích sak, několik basic triček s kulatým límečkem a několik chinos, ve kterých se cítí dobře. Dále min. jedny derby, oxfordky a kvalitní tenisky. Dejte průchod i svému chlapáckému já a pořiďte si křivák z kvalitní kůže. V něm vypadá každý muž jako rebel a nejednu ženu s ním určitě ohromí. Pokud máte v šatníku kravaty z polyesteru, tak je vyhoďte. Kvalitní hedvábná kravata se dá pořídit za pár stovek a je to vlastně doplněk na celý život.
Máš nějakou oblíbenou značku?
Tu snad ani nemám. Zajímá mě především design a kvalita materiálů. Co se týče konfekce, rád mrknu do Manga, H&M, Zary a Marks & Spencer. Boty jsem si oblíbil od John Crocket. Kvalitativně jsou na tom podobně, ne-li lépe než u nás opěvovaný Loake a přitom jsou designově mnohem líbivější. Nejraději lovím ale ve slevách a v sekáčích. Kolikrát mám pak z takhle ulovených kousků mnohem větší radost a najdu tak zajímavé věci, které bych účelově nehledal.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den? Jak vypadá tvůj den volna?
Ráno vstanu, mám půl hodinky, abych se dal do kupy, a jdu se projít se psíkem. Následně sjedu tramvají a s knihou v ruce Letenský kopec. V osm hodin už sedím za počítačem, usrkávám kávu a začíná nám v zákaznickém oddělení provoz. Od teď až do konce pracovní doby je nutné sledovat vytíženost jednotlivých segmentů a případně se tomu přizpůsobovat. Sleduji kvalitu práce, školíme se a věnujeme se klientům. Do toho komunikuji s IT a marketingovým oddělením. Vymýšlíme a plánujeme kampaně, vyvíjíme systém a aplikace a tak dále a dále. Jelikož jsme taková malá velká firma, tak se dostanu k různorodé pracovní náplni, ke které se někdo jen tak v rámci své pozice nedostane a jsem za to velmi vděčný. Je to velice posouvací. Člověk se ani nenaděje a je čas jít domů.
Den volna tedy ideálně netrávím za PC. Maximálně si pustíme nějaký dobrý seriál či film. U dobré knihy si také rád odpočinu, stejně jako venku v nějaké kavárně, parku či na procházce se svou ženou. A ideální jídlo během volného dne? Na snídaní volské oka posypané bylinkami, na oběd polévka Pho bo a na večeři něco studeného s lahvinkou bílého vína.
Máš nějakého oblíbeného gentlemana? Kdo je podle tebe moderním gentlemanem? Máš nějaký oblíbený citát?
Mým oblíbeným gentlemanem bude každý, kdo přenechá místo k sednutí v MHD staršímu či ženě. Každý, kdo se v případě nouze, nebude ženě ostýchat půjčit svůj pečlivě složený kapesníček. Každý, který i když je nad věcí, dává aroganci stranou. Každý, kdo si šetří vulgarismy jen na chvíle tomu určené. A také každý ten, kdo se umí ve všech ohledech postarat o svou ženu.
Dnešní moderní gentleman to nemá vůbec jednoduché. To, že se obleču od hlavy k patě do luxusní italské módy, tak to ze mě gentlemana určitě neudělá. Gentlemanství je jen a jen v hlavě. Odtud se může promítat jak do samotného vzezření, tak i především chování. Sám se za prototyp gentlemana nepovažuji, ale to určitě neznamená, že jsem nějaký hulvát. Snažím se chovat k lidem tak, jak chci, aby se chovali oni ke mě a ono to funguje. Dělá mě šťastným, když mohu svou ženu dělat šťastnou. Oblékám se adekvátně k situaci a prostředí. Když jsou však venku třicítky, tak se zase nebudu pařit v saku, i když lněném, a pokud někdo považuje kraťasy ve městě za faux pas? Tak ať. Pohodlí má u mě vysokou prioritu.
Citáty mám rád a znám jich mraky a raději tedy řeknu hned ten první, co mě v tuto chvíli napadá: „Život je posvátny a každá chvíle v něm je vzácná.“ Jack Kerouac.
Děkuji za rozhovor! Je tu něco, co by si rád našim čtenářům vzkázal?
Já děkuji. Ať vám to stále tak hezky píše.
Milí čtenáři, existuje tolik způsobů jak zabít čas, ale žádný jak ho vzkřísit. A tak dělejte to, co máte rádi, oblékejte se tak, jak je libo a čtěte to, co má smysl. Třeba jako Two Gentlemen 🙂