První schůzka může rozhodnout, zdali po ní bude ještě něco následovat nebo ne. Z toho důvodu bychom si měli dát záležet na jeho naplánování, abychom ženu nejen překvapili, ale i zaujali. Nevíte jak na to? Nezoufejte, mám pro vás několik rad a tipů. Berte ale na vědomí, že každá žena je jiné povahy a chování a univerzální návod (bohužel či bohudík) neexistuje.
Osobní oslovení je důležité. Proč?
Díky rozmachu technologií se dnešní doba vyvíjí stále rychleji. V posledních 10 letech jsme zaznamenali příchod sociálních sítí, které se staly součástí života většiny z nás. Jejich vlivem však vznikla propast mezi sociálními vztahy. Nejen Tinder (a další seznamovací sítě), ale také obyčejný Facebook zapříčinil, že pro mnohé z nás je osobní seznamování oříškem. Jistě, na seznamování online není nic špatného, koneckonců tak můžete potkat zajímavé lidi, se kterými byste neměli šanci se seznámit. Jenomže takovéto seznamování může nést své zkažené ovoce v podobě zklamání. Takové zklamání může být zapříčiněno přes různé úpravy fotek či popisků, kterými si můžeme přizpůsobovat realitu po svém. Fakt, že si o člověku můžete zjistit mnohé předem může mít své výhody i nevýhody. Vtipně o tom pojednává třeba epizoda Mystery vs. History seriálu How I Met Your Mother (šestý díl sedmé série).
Nakonec tedy může dojít ke zklamání nebo při osobním kontaktu neumíme ani přirozeně reagovat. Na Facebooku, Instagramu či jiných sociálních sítí se nám lehce všechno píše, ale už hůře pak projevuje při osobních jednání. Je to mimo jiné dáno také tím, že v online komunikaci nás nesvazuje čas. Máte dost času na vymyšlení vtipné odpovědi či zajímavého názoru. Problém je však v tom, že v reálném životě musíme často reagovat okamžitě a z vtipného klučiny z netu je najednou docela nudný chlapík. Proto je dobré (alespoň čas od času) někoho oslovit osobně a fázi online seznamování přeskočit.
Jak ji oslovit?
Co uděláte, když ve frontě uvidíte ženu, která vám vyrazí dech? Co si v tu chvíli v duchu říkáte? Dokážete ji svým prvopočátečním monologem dostatečně zaujmout a hned jí na místě pozvete na rande, bez budoucí pomoci Facebooku nebo svého telefonu? Odpověď zní jistě že ano! Stačí být jen přirozený a nebát se toho. Když se vám žena líbí, jděte za ní a dejte jí to vědět.
Není potřeba se bát odmítnutí. Buď to vyjde nebo ne. Slečně polichotíte a z reakce můžete poměrně jednoduše poznat, zdali má žena také zájem nebo ne. Jednou z nejčastější odpovědí ženy je: „Je mi líto, mám přítele/manžela. V některých případech je to pravda. Ve většině případů však dámy pouze chtějí mírně muže odmítnout a ve skutečnosti jsou nezadané. Z nevydařeného oslovení může vzejít přátelství, případně již ženu nikdy nepotkáte. Tak či onak, není se čeho bát.
Jak to oslovuji já.
- „Ahoj, chtěl bych se tě zeptat na dvě otázky. Máš ráda melounovou nebo pistáciovou zmrzlinu? A upřednostňuješ kávu nebo čaj?“. Na to většinou přijde otázka od slečny „Proč to chceš vědět?“. Odpovědi můžou být rozdílné, ale třeba: „Líbíš se mi. Na to první se ptám proto, jestli si budeme rozumět. Co se týká druhé otázky, tak chci vědět, jestli tě pozvu na kafe nebo na čaj.“
- „Ahoj, možná to bude znít šíleně, ale hodně se mi líbíš, proto jsem se rozhodl tě oslovit. Abych zůstal u toho mého bláznovství, tak co kdybych tě pozval na večeři? Nezní to moc šíleně?“ Myslím, že takové seznámení je mnohem lepší než „Neviděli jsme se už?“. Takovým negativem už totiž implikujete, že jste se neviděli. Navíc, dámě byste při oslovení neměli dávat otázky, na které lze jednoduše odpovědět ano či ne. Takové otázky mohou totiž být rychlým zabijákem jakékoliv konverzace. Pokud je však zaobalíte jako v případě výše, dámám je hloupé odseknout pouze „Jo“.
Říkáte si, že fráze zní zvláště? Možná proto, že jsou vymyšlené rychle z patra. K oslovování totiž nepotřebujete balící hlášky, otřepané fráze a vtípky. Buďte sami sebou. Každou ženu zaujme něco jiného a to, co na jednu zabralo nemusí zabrat na tu další.
Sám nikdy nepronáším ty samé fráze, ale jde o to, že je přizpůsobuji aktuální situaci nebo vymyslím z hlavy cokoliv nového. Čte si knihu? Zeptejte se na ni. Vypadá ve frontě zoufale? Pobavte ji. Jak ženu oslovit závisí na spoustě proměnných (váš věk / aktuální čas / místo / co dělá / v jaké situaci se nacházíte atp.) a proto je důležité vyjadřování obměňovat. Jinak oslovíte starší ženu v obchodě a jinak mladou dívku na festivalu. Za každou cenu je dobré být přirozený a taktní. Nakonec si jen vyměňte kontakt, případně ženu vezměte někam hned. Není to tak těžké 🙂
V příštím dílu pro vás chystám, jak naplánovat rande a elegantně se na něj obléknout.
Radis nepouzivat otazky s odpovedi ano ne, ale pritom druhy priklad je prave o tom. Nezni moc silene pozvat ji na veceri? Jo. Konec pohadky. 😀
Tady ale úplně podle mého názoru nejde o to, že na danou otázku lze odpovědět Ano či ne. Jde. Ale pochybuji, že ti žena řekne pouze „Jo.“
Věta „Neznáme se?“ je skvělým příkladem, kdy právě většina žen odpoví „Ne“ bez většího zamyšlení. Pokud by však odpověděla jednoslovně na otázku uvedou v článku, vyzněla by jako pěkná kr*va 😀
Jestli si čte knihu, tak ji proboha hlavně neoslovujte. Pokud mluvíte na čtenáře když si čte, je jasný, že si rozumět nebudete, protože to se prostě nedělá. 😀
Rob: By mě zajímalo co týpek jako ty dělá tady na tom webu, říkat takové věci o ženách, které se prostě nemají chuť bavit s cizíma lidma…
Dovolím si s tvým komentářem nesouhlasit. Pokud zkrátka vidím perfektní, zajímavou dívku, oslovím jí. Už jen z toho důvodu, že jinak bych jí už v životě nepotkal. A takovou šanci si přeci nenechám proklouznout mezi prsty 🙂
Ano, je trochu nepříhodné, že si zrovna čte. Většina lidí při čtení nechce být rušena. Ale pokud už rušit musíte, tak mi přijde fajn začít právě otázkou na knihu.
Rozumím tomu, ale pravověrná čtenářka a ideálně k tomu introvertka tě bude fakt nenávidět. 😀
Možná bych ji zkusila předat nějaký vzkaz nebo něco podobného, ale to by mohlo být nakonec ještě víc creepy. 😀
Risknul bych to 🙂 Vzkaz je zajímavý nápad, možná by to v některých případech zaujalo, ale osobně si myslím, že už tuplem se mi dívka neozve, pokud si spolu alespoň nepromluvíme.
Já chápu, že při čtení nechceš být rušena, a respektuji to. Dívku nikdy dlouho nezdržím 🙂 Ale zkusit to zkrátka někdy musím!
Dovolil bych si s Vámi dvěma souhlasit. Na jednu stranu má Markéta pravdu, že člověk, jenž je plně zabraný do knížky nebere příliš dobře jakékoliv vyrušování. Na druhou stranu i Honzova argumentace má něco do sebe. Tedy pokud muž či žena zvolí správná slova ku seznámení, třeba týkající se knihy nebo daného autora, myslím si, že oslovený čtenář to uvítá. Kdo by se nechtěl bavit o oblíbených autorech či knihách? Příklad takového oslovení může vypadat:
„Ahoj, nerad tě ruším, ale také patřím mezi milovníky knih, takže si nešlo nevšimnout pěkné slečny s knihou v ruce. Co si jít sednout a popovídat o ní ke kávě či čaji?“.
Co na takové oslovení říkáte? Popřípadě, co jiného navrhujete? 🙂
Dotaz se zmrzlinou by mě asi tak překvapil, že bych se nezmohla ani na to „Nezlob se, ale mám přítele.“ 🙂 Ale kdybych si četla a někdo se mě zeptal, co čtu, hrozilo by, že ho budu nenávidět minimálně do konce setkání. 😀
Hodně to záleží asi na tom, jakou knihu člověk zrovna čte. Pokud je to něco, co nemám chuť číst (ať už jsou to věci do práce nebo do školy), rozhodně mi nevadí, když mě od toho na chvilku někdo vyruší, alespoň přijdu na jiné myšlenky 🙂