Gentlemani minulosti – Tomáš Garrigue Masaryk

2

„Za sto let možná děti našich dětí svým dětem budou vyprávěti o šedém ránu čtrnáctého září, navěky označeném v kalendáři.“ Těmito verši začíná báseň Jaroslava Seiferta Osm dní, věnovaná smrti prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Člověka, který se nejvíce zasloužil o založení Československé republiky a který je mnohými považován za nejváženějšího muže našich dějin.

Mládí

Život mladého Tomáše Jana Masaryka započal v Hodoníně, kde se narodil kuchařce Terezii a slovenskému kočímu Jozefu Masarykovi. Tato rodina byla velmi chudá, jeho otec byl dokonce negramotný. Číst a psát ho naučil později až samotný Tomáš. Chudoba však samotnému Tomášovi nezkomplikovala cestu za vzděláním díky hrstce dobře situovaných mecenášů.

Nejprve si to zamířil na střední školu a následně na univerzitu ve Vídni, kde vystudoval filozofii. Zde jeho vědecká práce vzbudila rozruch, téma se totiž týkalo sociologického pohledu na sebevraždu, a to především proto, že přišla v době, kdy střední Evropa byla silně věřící a sebevražda považována za smrtelný hřích. Za svých studií také poznal mladičkou Charlotte Garrigue, kterou si následně vzal za ženu a začal používat její příjmení, jako své prostřední.

Po svých studiích se Tomáš vrátil zpátky do Česka, kde získal pozici mimořádného profesora na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Netrvalo dlouho a Tomáš se začal zapojovat do veřejného života. Hodně na sebe upozornil, kdy vystupoval proti pravosti Královédvorského a Zelenohorského rukopisu. Dvě literatury, které měly dokázat, že se v českém jazyce psalo i v raném středověku a vlastně i to, že je český jazyk roven tomu německému. Masaryk však tvrdil, že se jedná o padělky a za své názory vehementně bojoval i přes neoblibu u veřejnosti.

Od poslance až k prezidentovi

Jeho politická kariéra započala v 90. letech 19. století, kdy okolo sebe vytvořil skupinu Realistů, kde největšími představiteli byli mimo jiné i Josef Kaizl a Karel Kramář. Později byli právě tyto tři osobnosti zvoleni do Říšské rady, kde se později Masaryk díky velkým neshodám v mladočeské straně vzdal svého mandátu. Začne publikovat a postupně si uvědomuje, že Rakousko-Uhersko, poslepované z různých národností, nebude mít dlouhého trvání.

Jeho myšlence o samostatném státu nejprve věří pramálo lidí. Začne tedy objíždět Evropu a Spojené státy americké, přesvědčuje představitele zemí a začne budovat armádu. To s mu podaří díky první světové válce, kdy dorazí do Petrohradu a v rámci svého přesvědčování mu ruská prozatímní vláda povolí, že se Čechoslováci mohou sloučit do jedné jednotky. Ta se skládala z rolníků, učitelů a také mnoha československých dezertérů, kteří odmítali bojovat za Rakousko-Uhersko proti svým krajanům Slovanům. Díky velkému odhodlaní a úspěchu československých vojáků v bitvě u Zborova, byly zrušené všechny nařízení týkající se náboru nových členů. Ke konci války tedy činila československá jednotka na 50 tisíc vojáků a vytvořila známou československou legii.

Netrvalo dlouho a díky přesvědčení amerického prezidenta Wilsona, velmoci posvětí vznik nových států ve střední Evropě. Tímto vzniká Československá republika dne 28. října a Masaryk se 20. prosince vrací ze zahraničí zpátky do Česka za velkých ovací, složit prezidentský slib. Zvolen prezidentem byl ještě třikrát. Vždy však představoval pevnou politickou, intelektuální a morální autoritu. Tomáš Garrigue Masaryk umřel 14. září roku 1937 na zápal plic za smutku celého československého národa.

Masaryk gentleman

To, že byl Masaryk gentleman, je zjevné na první pohled. Vždy byl řádně oblečený, nejčastěji se jej dalo spatřit v obleku s (na dnešní poměry trochu nezvyklou) košilí s frakovým límcem. Celý outfit doplňoval nejčastěji kloboukem. Masaryk naplňoval veškeré rysy gentlemana nejen po vzhledové stránce, ale i svojí osobností. Byl velmi charismatický, vynikající rétor a jeho chování se toho příliš vytknout nedá. Velmi dbal na svou image novodobého otce vlasti. Řídil se mravností, náboženstvím, ale i vědeckým poznáním, vyhýbal se dokonce i alkoholu.

Zakončeme tedy dnešní díl Gentlamanů minulosti větou Zdeňka Mahlera, která prezidenta Masaryka věrně popisuje: „Říkal jsem si Pane Bože, to je tak dobře, že jsme takového chlapa měli. To je svým způsobem obdivuhodné.“

2 KOMENTÁŘE

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here