Na komunikaci můžeme narazit v podstatě všude, kam se podíváme. Komunikace je jakési sdílení v komunitě ve formě dialogu. Komunikaci dělíme na verbální komunikaci, což je běžná mluva člověka, a na non verbální, což je například gestikulace aj. Avšak víme vůbec, že se komunikace skládá ze 7% z verbální komunikace a neuvěřitelných 93% z non verbální?
„Klidně mi naneste make-up, všechen make-up, co máte.“ – John Fitzgerald Kennedy
Tyto údaje nám ukazují, že bychom se neměli pouze zaměřovat na to, co říkáme, ale i jak u toho vypadáme. Tato důležitost non verbální komunikace se poprvé objevila jako důležitá v roce 1960, kdy se konaly prezidentské volby v USA. Proti sobě stál při prezidentské debatě John Fitzgerald Kennedy proti Richardu Nixnovi. Richard Nixon byl zrovna propuštěn z nemocnice, kde mu ošetřovali zraněné koleno, a když přijel do televizního studia, odmítl make-up. Byl to tvrdý muž, proto nechtěl mít na sobě make-up, ale Kennedy řekl: „Klidně mi naneste make-up, všechen make-up, co máte.“ Nixon se pod světli potil a vedle opáleného a krásně vypadaného Kennedyho nepůsobil dobře. V následujících průzkumech u rádiového publika, které pouze poslouchalo, vyhrál na celé čáře Nixon, ale u televizního publika, které se dívalo, vyhrál s přehledem Kennedy. Politici si tak uvědomili, že si musí dát na svoji vizuální image pozor. Teď si určitě mnoho z Vás řeklo, já žádný prezident nejsem, využiju to ve svém normálním životě?
Určitě ano! Vezměme si například prodavače aut. Určitě hodně z Vás vybere auto tam, kde se k němu bude obsluha nejenže dobře chovat, ale především, jak prodavač bude vypadat a komunikovat, ať už verbálně nebo non verbálně. Dáme si dva příklady 2 prodavačů. Jeden, dejme mu jméno Petr, bude prodávat v autosalonu XXX. Petr má na sobě tmavý univerzální oblek, je upravený, po celou dobu komunikace si udržuje oční kontakt, u toho přiměřeně gestikuluje a usmívá se. Zato druhý prodavač Tomáš, prodává úplně to samé auto za stejnou cenu, ale v autosalonu YYY. Tomáš má na sobě vytahané triko a jeany, po celou dobu konverzace se kouká do země, či kamkoli jinam nežli Vám do očí a vůbec negestikuluje. Věřím v to, že většina by si koupila auto u prodavače Petra, protože se po celou dobu prodeje choval více společensky, natož z prodavače Tomáše máme pocit, že mu konverzace s námi nebyla moc příjemná, anebo něco skrývá (koukání do země).
Z tohoto příkladu si můžeme vyvodit, že i v normálním životě se nám vyplatí dávat pozor na non verbální komunikaci. Na tom, jak se obléknete, na tom jak gestikulujete, může záviset Váš úspěch, proto se Vám vyplatí dbát nejen o svoji verbální, ale i non verbální komunikací. Podle non verbální komunikace můžete dokonce zjistit, zdali osoba něco netají, či mu dané téma není zrovna příjemný a jiné. Ale to až v dalším článku.
