Po delší odmlce od posledního dílu o neverbální komunikaci jsem se konečně dokopal k sepsání třetího. V dnešním dílu bychom se podívali na neverbální komunikaci v praxi. Povíme si, jak rozpoznat, když vám někdo lže, či zda-li má o vás daná osoba zájem.
Rozpoznání lži
Se lží se setkáváme dnes a denně, pravdomluvných lidí na tomto světe není mnoho. Jenže s sebou netáhneme každý den detektor lži, abychom se dozvěděli, zda dotyčný mluví pravdu (a on vlastně i ten detektor často selhává). Ti nejlepší z nás, nejčastěji však členové bezpečnostních složek a třeba hráči pokeru, dokážou ovládat své tělo na tak vysoké úrovni, že podle verbální i neverbální komunikaci nedokážeme rozpoznat moment, kdy daná osoba zrovna lže nebo mluví pravdu. Tuto dovednost se však nenaučí lidé ze dne na den, často to trvá měsíce až roky.
Nás tedy zajímá, jak lhaní rozpoznat u těch ostatních lidí, kteří nejsou v umění lži zběhlí.
Nejčastější chyby lhářů:
- Oční kontakt – Říká se, že oči jsou oknem do duše. Naleznete v nich vše, a proto je tak těžké se koukat lidem při lhaní do očí. Lháři nejčastěji budou přerušovat oční kontakt, budou využívat pozic, kdy se vám nemusejí koukat do očí (např. stát po vašem boku). Samotnému lháři se při očním kontaktu a lhaní nejčastěji sevře hrdlo, stoupne mu hladina stresu a začnou se projevovat další neverbální prvky komunikace, kterými se bude snažit svou lež zakrýt. Proto, čím déle budete dotyčného „nutit“ k očnímu kontaktu, tím je větší šance, že se prozradí.
- Gesta – Na gestikulaci je výborné to, že není tak lehké se ji naučit vědomě ovládat a zároveň plynule verbálně komunikovat. Důvodem je, že se člověk těžko koncentruje na více věcí zároveň. Lháři často při lhaní využívají jiných gest, než když mluví pravdu. Všimnout si můžete mnutí rukou, sahání si na nos, uši a tváře, zaměstnanost rukou (hraní si s perem, prstenem…)
- Postoj těla – Jak jsem zmínil u očního kontaktu, tak lhář se bude snažit stát tak, aby se vyhnul očnímu kontaktu. Nejčastěji to bude po vašem boku například při chůzi, kdy musí dávat pozor na cestu, a tím pádem není možné, aby čelil očnímu pohledu. Snažte se tedy při diskuzi stát, ideálně proti sobě.
- Ostatní projevy – Lhaní se může projevit i jinak. Jednou z možnosti je například zvýšené pocení, podrážděnost, z verbální komunikace to může být „odsekávání“, krátké odpovědi a jiné. Každý na nevlídné otázky reaguje jinak. Místo krátkých odpovědí někteří nezvykle popisují vše až do zbytečných detailů, čímž se snaží (tak trochu neomaleně) odradit pozornost od hlavního tématu a odpovědi na otázku.
Tyto chyby lze snadno poznat u těch základních lhářů, kteří neumí ovládat své tělo. U lidí na vysokých pozicích však můžeme očekávat, že na trénink neverbální komunikace mají své lidi, případně prošli nějakým kurzem. Nejobvyklejší je to u vrcholových politiků. Tito lidé jsou na očích médií neustále a dostávají nepříjemné otázky dennodenně. Někdy musí z nevlídné otázky šikovně vyklouznout, někdy musí i zalhat.
A právě z toho důvodu je pro ně důležité, aby uměli jak verbální, tak neverbální komunikaci zvládat bez sebemenších chybiček. Často utrácejí obrovské částky za kouče, kteří je v těchto praktikách učí. Je asi jasné, že snad každý z politiků má nějaké tajemství, na základě jejich projevu je však dokáže usvědčit málokdo. Ale i mistr tesař někdy utne…
Dejme si příklad. Bill Clinton a jeho aféra s Monicou Lewinsky. Zkuste si najít video z Clintonovy tiskovky. Všimněme si, že když mluví o tom, že s Monicou poměr nikdy neměl, jeho hlava se ani nehnula. Avšak pár sekund poté, kdy povídá, že nikdy nikomu neříkal, aby lhal, kýve hlavou ze strany na stranu. Tento nesoulad zcela podobných situací, avšak odlišných gest, může napovídat, že jedna ze situací není zcela pravdivá.
Může to něco znamenat, ale také nemusí. Pro odhalování pravdy však žijeme ve skvělé době. Díky videozáznamům můžeme sledovat verbální i neverbální reakce lidí na různé situace a následně je mezi sebou porovnávat. Zda-li se usmívá, když mluví pravdu, více gestikuluje, více či méně mrká, a následně to porovnat se situací, ve které si nejsme jisti její pravdivostí.
Pokud žádný záznam nemáte, a chcete odhalit lháře v reálném čase, nejlepší je naučit se rozpoznávání mikrovýrazů. Mikrovýrazy trvají zhruba pětadvacetinu vteřiny. 99 z 100 lidí je nevidí, naučit se základy jejich rozpoznávání však není složité a na internetu jsou desítky videií, které vám k tomu mohou pomoci. Nejčastějším mikrovýrazem je právě ono hýbání hlavou nahoru a dolů (ano) či doprava doleva (ne). Lhář sice může na otázku „Rozbil jsi tu vázu?“ opáčit „Ne, tu vázu jsem nerozbil.“, v té pětadvacetině vteřiny však kývne hlavou zeshora dolů.
K tématu také vřele doporučuji rozhovor DVTV s Janem Ženatým – Poznám, když lžete, při pozorování vydržím i pět minut nemrkat, tvrdí expert na čtení emocí.
Jak se naučit lhát?
Lhát by se nemělo a rozhodně ke lži nikoho nenabádám. Ale přiznejme si, že umět lhát se někdy hodit může. Zvláště, pokud má lež dobré úmysly, což jí může ospravedlňovat. Pokud nechcete utrácet tisíce za kurzy, zkuste se vzdělávat sami. Dobré je trénovat lhaní před zrcadlem. Všímejte si svých neverbálních projevů a snažte se je sjednotit s případy, kdy mluvíte pravdu.
Verbální část se dá naučit poměrně snadno, třeba pomocí hry. Hezky o tom pojednává jedna epizoda seriálu How I Met Your Mother, kdy se Barney chlubí, jak na rozdíl od ostatních chlubí, že umí lhát. Pro tuto hru je zapotřebí alespoň dvou hráčů. První hráč má krátkou chvíli na to, aby vymyslel zjevnou lež (např. „Mám fialovou ponorku.“). Druhý hráč se snaží prvního nachytat pokládáním otázek (např. Kam si s ní už jel? Kde si ji vzal? Jaký má motor?). Pokud je zjevné, že si první hráč pomalu cucá odpovědi z prstu a neodpovídá tak pohotově, jako by odpovídal vlastník skutečné ponorky, hra končí a hráči se vymění. Tato jednoduchá hra vás po chvilce tréninku naučí být v odpovědích pohotový, a tím pádem také lépe lhát.
Jak poznat, jestli má o mě zájem
Slova nejsou vše. Můžeme klidně zapírat či si protiřečit, avšak naše povědomí vydá pravdu stejně na povrch. Toto platí i u vztahů, lépe řečeno u těch budoucích. Pokud potkáme dívku v baru a dáme se s ní do řeči, jak poznáme jestli o nás má zájem a naše snažení nepřijde vniveč?
Zde máme pár znaků, které by nám to mohly prozradit:
- Úsměv – Myslím si, že úsměv je prvotní znak, který nám ihned napoví, jakým směrem se zbytek schůzky bude odvíjet. Pokud se na vás dívka upřímně usměje, tak jste jí pravděpodobně zaujal a máte skoro vyhráno. Většinou je jednoduché poznat, jestli je smích strojený nebo přirozený. Lidé se umělě smát moc neumějí 🙂
- Vlasy – Hraní si s vlasy má podobný efekt jako úsměv. Ženy si rády hrají z vlasy, pokud se cítí příjemně. Tato forma neverbální komunikace nám může připadat až laškovným dojmem. Avšak stále je účinným a snadno všímatelným. Pokud si s vlasy hraje pod nosem, může to také ale dobře znamenat, že jí nos zavadil o nepříjemnou vůni.
- Rty – Kousání do rtů nebo jejich olizování. Zde není co dodat, jedná se o jasný znak, že o vás žena má velký zájem. Pozor však na zimní období, kdy rty bývají seschlé.
- Mezi další pozitivní znaky můžeme uvést: nasměrované špičky nohou k vám, smích, doteky nebo mírné rudnutí krku či tváří.
Co se týče negativních znaků, ty můžeme nalézt v našem předešlém článku 13 tipů jako poznat, že vás nechce.
Co se týče ukázky neverbální komunikace v praxi, tak tu si musíte ozkoušet jednotlivě každý sám. Výše uvedené znaky nemusí být vždy pravidlem. Každá žena je unikát a podle toho se také chová. Důležité je, abyste neupínali pozornost pouze na ústní projev, ale všímali si detailů. Z nich vyčtete většinou mnohem více, než z těch na první pohled zřejmých věcí.
